Všechno to začalo ranním vstáváním. Sice není příjemné vstávat zrovna takhle brzy ráno, ale když chcete vidět krásy Česka, musíte si hold ráno trošku přivstat. Jakmile jsme se všichni nasáčkovali do krásného žlutého „valašského“ autobusu, mohli jsme vyrazit na cestu. Cesta byla dlouhá, ale pozorováním okolní krajiny a měst se nám o polovinu zkrátila. 
Na elektrárnu se dá dostat dvojím způsobem. Ti zdatnější si mohou vybrat pěší, který je sice delší, ale když vás nepostihne déšť nebo sníh (v horách je možné všechno), tak si alespoň užijete ty přírodní krásy naplno. My jsme si však vybrali způsob druhý autobusový (ne že bychom nebyli zdatní, ale přeci jenom nás bylo 50, a tak bychom tam došli jistě až dnes). Naložili jsme pana průvodce a vyjeli k našemu cíli.
Projeli jsme kolem dolní nádrže a za chvíli jsme byli nahoře v nadmořské výšce 1350 metrů. Bylo tam větrno, ale ani to nás neodradilo, abychom si celou horní nádrž elektrárny dokola obešli a chvíli si tam nahoře pobyli. Po důkladném promrznutí jsme pak mohli jet zpět dolů, kde jsme si elektrárnu prohlédli zevnitř „pod slupkou“ a shlédli naučné video o fungování celé elektrárny. Dozvěděli jsme se např., že tato elektrárna je jediná svého druhu v Česku a v energetické soustavě plní rezervní funkci. Z infocentra pokračujeme do vnitřku hory. Elektrárna je totiž řešena jako podzemní dílo. Asi 300 metrů dlouhým tunelem nás průvodce vede do kaverny, kde jsou umístěny obě reverzní turbíny. Ty umožňují největší instalovaný výkon v Česku - dvakrát 325 MW. Po vyložení průvodce v lyžařském městečku Kouty nad Desnou a nakoupení hrstky pohlednic 
a památných suvenýrů jsme vyrazili k domovu. Věřím, že se exkurze všem moc líbila a že bychom si mohli podobný školní výlet zopakovat klidně znovu.

Kryštof Borusík, 9.A ZŠ VSETÍN, LUH