Narodil jsem se v srpnu a naše škola otevřela své dveře přesně o sedm dní později. Škola se nadechla k životu – a já prakticky také. Jen škola měla od začátku jasný plán, zatímco u mě to chvíli trvalo. Někdy si říkám, že jsme si byli asi souzeni. Oba jsme začínali svůj život a od té doby urazili dlouhou cestu, neboť zde působím téměř 41 let a neumím už úplně oddělit svůj život od života školy. Tolik času, tolik lidí, tolik příběhů.

Když tu dnes jsem, nevidím jen budovu. Vzpomínám na všechny ty děti, které sem přišly poprvé s malou aktovkou a nejistým pohledem, vidím rodiče, kteří jim u dveří zamávali a doufali, že tady budou šťastné. A taky učitele, kteří dětem věnovali nejen znalosti, ale často i kus svého srdce.

Vnímám generace lidí, kteří tuto školu budovali dávno před námi.

Proto bych chtěl s velkou úctou poděkovat všem ředitelům a členům vedení školy přede mnou. Každý z nich nesl odpovědnost za něco, co se nedá změřit tabulkami ani čísly. Za atmosféru. Za důvěru. Za místo, kam se děti nebály chodit a odkud si odnášely víc než jen známky.

Díky nim dnes stojíme na pevných základech.

Naše škola zažila mnoho krásných okamžiků. Úspěchy ve florbalu se nám ještě dnes promítají v našich myslích a mají stále své následovníky. Společné projekty, akce, výlety a zážitky. Ale myslím, že to nejdůležitější se nikdy neodehrávalo jen ve třídách, na hřišti nebo při soutěžích.

To nejdůležitější se odehrávalo mezi lidmi.

V obyčejných chvílích, které se do kronik často nepíšou. V prvních dětských úspěších. V podané ruce. V povzbuzení. Ve chvílích, kdy škola nebyla jen institucí, ale druhým domovem.

A právě proto má pro nás dnešní chvíle takový význam.

Představujeme i nové logo školy.

Možná by někdo řekl: je to jen symbol.

Ale pro nás znamená mnohem víc.

Čtyři lístky v novém symbolu představují naše čtyři pracoviště — základní školu, mateřské školy i dětské skupiny. Každý lístek je samostatný, jedinečný. Stejně jako každé dítě, každý pedagog, každý příběh, který našimi školami prošel.

Ale teprve dohromady dávají smysl.

Teprve spolu tvoří něco pevného, živého a krásného.

A možná právě v tom je celé poslání školy.

Provázet děti od jejich prvních nejistých kroků až do chvíle, kdy odcházejí do světa silnější, odvážnější a připravené žít svůj vlastní život.

My učitelé často zapomeneme, kolik stop v dětech zůstává. Jedna věta. Jeden úsměv. Jedna pochvala ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebovaly.

A po letech člověk zjistí, že škola není jen místo vzdělávání.

Je to kus života.

Místo, kde člověk vyrůstá. Kde se směje. Kde někdy poprvé něco dokáže. Kde někdy poprvé zjistí, že někam patří.

A pokud mohu říct něco úplně na závěr —

přeji si, aby naše škola nikdy neztratila právě tohle. Lidskost. Blízkost. Srdce.

Protože budovy se opravují, názvy se mění, loga se modernizují…

Ale to, jak se v nějaké škole člověk cítil, si nese celý život.

Děkuji vám všem, že to prožíváte společně s námi.

S poděkováním všem spolupracovníkům, rodičům, žákům současným i bývalým

Petr Kořenek, ředitel školy