Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Nesem vám noviny, Štědrý večer nastal a jiné vánoční koledy zpívaly děti před vstupem do každé vyhřáté chaloupky.
První kroky nás zavedly do dřevěnice, kde jsme sledovali zručného řezbáře, který vykouzlil ovečku nebo píšťalku pro radost a hospodyňky u vrčícího kolovrátku a tkalcovského stavu při tkaní koberce. 
Chalupa v živém hospodářství nás přivítala vůní zdobených medových perníčků, které patřily k mikulášské nadílce i výzdobě stromečku. Tady jsme také potkali Mikuláše s čerty, který nás obdaroval sušeným ovocem.
Další dům s prostornou jizbou měl prostřené dva štědrovečerní stoly. Ten bohatší byl pro hospodářovu rodinu, ten chudší pro čeládku. Hospodyně nám dala ochutnat mikulášské figurky z kynutého těsta.
Také jsme nahlédli do kovárny, kde nám kovář ukoval podkovičku pro štěstí.
V jiné chalupě vyloupl hospodář ze železné formy vánoční oplatek. Ten nesměl dříve chybět u štědrovečerního stolu. Mazal se medem, aby byli lidé dobří a zdraví.
Svíce za oknem malé chaloupky oznamovala počátek štědrovečerní večeře. Zkusili jsme si pustit lodičku ze skořápky ořechu, rozkrojit jablíčko a lít olovo. Tyto zvyky přetrvávají až do dnešních dnů.
Nejvíce se dětem líbilo ve zdejší škole. Pan učitel všechny upoutal svým vyprávěním o chudých dětech a stavění Betléma. Pak jsme si všichni za doprovodu klarinetu zazpívali.
Na závěr nás čekalo posezení v pekařském domě s ochutnávkou vánočního jídla. Čaj z devatero kvítí byl hřejivou tečkou naší procházky Valašskou dědinou.
                                                                                                     Naďa Dorňáková