Putováním od chalupy k chalupě byly k vidění nejen ukázky života, ale také vánoční zvyky a obyčeje.
Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody a jiné vánoční koledy zpívaly děti před vstupem do každé chaloupky.
První kroky nás zavedly do školní třídy. Pan učitel všechny upoutal svým vyprávěním o chudých dětech a stavění betléma. Pak jsme si všichni za doprovodu housliček ještě jednou zazpívali.
Chalupa v živém hospodářství nás přivítala vůní zdobených medových perníčků, které patřily k mikulášské nadílce i výzdobě stromečku.
Další dům s prostornou jizbou měl prostřené dva štědrovečerní stoly. Ten bohatší byl pro hospodářovu rodinu, ten chudší pro čeládku. Hospodyně nám dala ochutnat mikulášské figurky z kynutého těsta.
V sousedních chalupách jsme sledovali zručného řezbáře, který vykouzlil ze dřeva ovečku nebo píšťalku pro radost a hospodyňky u vrčícího kolovrátku a tkalcovského stavu při tkaní koberce. 
Také jsme nahlédli do kovárny, kde nám kovář ukoval podkovičku pro štěstí.
V jiné chalupě vyloupl hospodář ze železné formy vánoční oplatek. Ten nesměl dříve chybět u štědrovečerního stolu. Mazal se medem, aby byli lidé dobří a zdraví.
Svíce za oknem malé chaloupky oznamovala počátek štědrovečerní večeře. Zkusili jsme si pustit lodičku ze skořápky ořechu, rozkrojit jablíčko a lít olovo. Tyto zvyky přetrvávají až do dnešních dnů.
Na závěr nás čekalo posezení v pekařském domě s ochutnávkou vánočního jídla. Čaj z devatero kvítí byl hřejivou tečkou naší procházky Valašskou dědinou.
                                                                                                 Naďa Dorňáková