Pro tyto dřevěné herce, jak se loutkám říkalo v dobách Carla Goldoniho v Benátkách, i když těmito herci byly míněny spíše marionety, vymýšlíme scénáře, kulisy, učíme se loutku vést, dále spojení mluveného slova s pohybem loutky, také odstranění nadbytečných a rušivých pohybů a samozřejmě srozumitelnému a přiměřeně hlasitému mluvenému projevu loutkoherce. O tom, že tato činnost děti velmi baví, svědčí i přiložené fotografie níže. Ať nám to i nadále pěkně hraje!

Mgr. Renata Haplová