Pan Ing. Jan Plšek nám po dobu dvou vyučovacích hodin nastínil, jak vypadal Holocaust očima tehdy dvanáctileté vsetínské rodačky paní Ilsy Eichnerové. Seznámili jsme se s jejím deníkem, který si začala psát v květnu 1942. Zaznamenala do něj nejenom svůj těžký osud, ale i osud celé její rodiny, z níž jako jediná přežila pobyt ve vyhlazovacím táboře. Tento příběh však není plný utrpení. Je to příběh o mladé statečné dívce, která i přes ztrátu celé své rodiny, přátel, umístění do pražského sirotčince, deportu do Terezína a později do Osvětimi to nevzdala, snažila se být stále silná. Byla schopna se starat o děti mladší jen o pár let než byla ona sama a ještě si do toho všeho psát deník, ze kterého MY teď můžeme čerpat. MY, kteří můžeme být rádi za to, co máme. MY, kteří se můžeme poučit z chyb lidstva a nedovolit, aby se opakovaly. Je to víc než jen příběh jedné silné dívky. Je to poučení pro nás všechny jak v životech osobních, tak i veřejných. A proto se snažme pomáhat si. Chovejme se k sobě hezky.

Kateřina Černá IX.B
FOTO. MGR.VENDULA TROCHTOVÁ