V nové škole máme svoje skříňky, čipy na oběd a nové kamarády. Potkáváme starší děti a poznáváme to tady zblízka. Každý den si jen nehrajeme, ale máme i pracovní sešity jako školáci. Než půjdu do školy a Než začneme s matematikou, nás baví nejvíc. Hledáme třeba rozdíly mezi různými pěknými obrázky. Dnes jsme měli poznat den a noc.

Na procházky chodíme do lesa i na hřiště. Poznáváme přírodu. Cvičíme v tělocvičně.

S paní učitelkou si často společně povídáme v kruhu, stejně jako ve školce. Hrajeme různé zajímavé hry. Třeba na podporu přátelství. Ono je někdy těžké ustoupit kamarádovi, který si na nové prostředí ještě nezvykl. Ale když paní učitelka povídá příběh a my ho začneme hrát, najednou se proměníme třeba ve zvířátka. A pak řekne: „V každé díře jedno zvíře!“ Zalezeme si někam do úkrytu a hrajeme si, než přijde myslivec… „Prach a broky, tucet židlí, kdo to tady asi bydlí?“ To chce myslivec vědět, jaká jsme zvířátka a jak se připravujeme na zimu. S třemi medvědy a babkou Chňapkou jsme se ocitli v jiném lese, mramorovém, kde medvědi bydleli. Zlá babka jim vlezla oknem do chaloupky a usnula v jejich postýlce. „Řeřicha, křen, ředkev, tuřín. Řepa, řapík, hřib – já zuřím! Brukev, celer, ryngle, hrách. Ryzec, kotrč – mějte strach!“ Povídala babka, když ji medvědi probudili. Ta se tak šklebila, že jsme si na ni pak hráli… A Babí léto, to jsme prožili s pavoučkem Provazníčkem a jeho příběhy. Vytvořili jsme si pavučinu přátelství, kterou jsme pak podlézali.

Často zpíváme. Nejradši máme písničku O lvíčkovi. A ten měl malou nehodu. Na místě, kde se to stalo, roste od toho dne kakaovník… To se smějeme. A to je taková legrace, jak se ten lvíček tváří, že se nemůžeme přestat smát. Učíme se hrou a prožitkem.

Neumíme si ještě moc uklízet na lavici. Časem se to určitě naučíme. Paní učitelka bude mít radost a my zase místo pro všechny ty věci, které děláme. Tvoříme, lepíme, kreslíme, skládáme, modelujeme.

Jsme žáčky přípravné třídy.

Jana Olšáková, učitelka přípravné třídy, ZŠ VSETÍN, LUH 1544