Jako první jsme navštívili papírnu ve Velkých Losinách, kde se papír vyrábí ruční metodou od konce 16. století až do současnosti. V papírně jsme měli objednanou prohlídku, kde jsme se dozvěděli něco z historie papírny a o jejím zakládajícím rodu Žerotínů. Prohlídli jsme si výrobu papíru z bavlněného vlákna. Po prohlídce jsme si mohli koupit ručně vyrobený papír. 
Pak jsme autobusem dojeli na Ovčárnu a z Ovčárny jsme se pěšky vydali na nejvyšší horu Moravy - Praděd (1491 m.n.m.). Při výstupu na Praděd jsme pozorovali okolní krásy přírody. Někteří z nás využili možnosti vyjet výtahem, umístěném ve vysílači, na vyhlídku, odkud byly vidět až Vysoké Tatry. Při cestě zpět nás už začaly bolet nohy a byli jsme rádi, že jsme došli k autobusu. Cesta domů nám rychle utekla. Protože jsme byli unavení, někteří z nás dokonce usnuli a spali.
Výlet se velmi vydařil, počasí nám přálo a odnesli jsme si spoustu zážitků.

Petr Procházka, 7.A

Zpráva ze školního výletu
Dne 23.5.2016, v pondělí, jeli žáci sedmého ročníku naší základní školy na školní výlet. Nejdříve se byli podívat v historické papírně ve Velkých Losinách a následně vyšlapali z Ovčárny na Praděd.
Moc se mi výlet líbil. Vyjížděli jsme časně ráno od zadního vchodu školy. Cesta v luxusním autobusu cestovní kanceláře Valaška rychle ubíhala, všichni se dobře bavili.
Kolem půl deváté jsme dorazili k papírně a zanedlouho se šlo na exkurzi. Paní průvodkyně nás provedla a popovídala nám o historii papírny. Po prohlídce nám pustila dokument, který nás dokonale seznámil s postupem, který se používá při ruční výrobě papíru. Bylo to moc zajímavé a všem se to velmi líbilo.
Po návštěvě papírny jsme se vydali směrem na Praděd. Přijeli jsme k horskému hotelu „Pod Pradědem“, vystoupili z autobusu a vydali se směrem na vrchol. Cestu krásnou přírodou našich Jeseníků jsme si všichni užili. Na Pradědu jsme si odpočinuli a pak jsme, kdo chtěl, vyjeli výtahem nahoru na vysílač, kde se nachází prosklená rozhledna. Výhled na okolní krajinu byl úchvatný. Potom jsme ještě chvíli strávili nahoře na Pradědu, každý po svém – někdo si dal hranolky, smažený sýr či borůvkové knedlíky, nebo se jen tak prošel kolem dokola. Sice foukalo, ale v tu chvíli neexistovalo nic, co by nám naši radost mohlo překazit.
Po příchodu do autobusu jsme sice byli značně unavení, zato plni nových zážitků. Pan řidič nám pustil film, a tak zpáteční cesta uplynula velice rychle. Jsem ráda, že nám vyšlo počasí a hlavně, že to s námi paní učitelky vydržely.:-)

Eva Bolfová VII.A

Dne 23.května v 5:50 hodin se setkali žáci 7. ročníku ZŠ Luh u zadního vchodu školy, aby se společně vydali za velkým dobrodružstvím - směr Jeseníky. Jízda autobusem CK Valaška byla velmi náročná a vyčerpávající ?, obzvláště kvůli brzkému vstávání a dlouhé cestě. Během cesty, těsně před vystoupením z autobusu, jsme již ve Velkých Losinách viděli mohutný staletý, již vyvrácený dub, který byl svědkem mnoha rozsudků smrti lidí obviněných z čarodějnictví ( mnohem větší strach jsme však měli z toho, aby si nás tam také nenechali ). Konečně jsme dorazili na místo určení. Jako první jsme zamířili do jedné z pěti nejstarších ručních výroben papíru v Evropě. Výrobnou ve Velkých Losinách nás prováděla milá průvodkyně, která nám vysvětlila vše do podrobností. Po zajímavém výkladu nám bylo dovoleno vytáhnout si svačinky a pitíčka a dát si pauzu na oběd. Poté jsme se vydali za dalším cílem naší cesty - horou Praděd. Náš autobus šplhal po silnici, až zastavil u penzionu Hvězda. Tam nás však čekalo velké zklamání. První informace, která nám byla sdělena, se týkala ceny WC, jejíž výše činila 20 Kč. Jelikož jsme spořiví, nevyužili jsme těchto služeb a navštívili jsme veřejné prostranství blízkého lesa. Druhá informace zněla takto: „Pokud nevyužíváte našich služeb restaurace, opusťte náš soukromý pozemek!“ Tudíž následující chvíle jsme byli nuceni strávit na chodníku, ale to jen chvíli,než se přiblížil čas, kdy se zvedla závora a my mohli vyjet na Ovčárnu. Zase jsme se přiblížili k vrcholu a dále už jsme museli pěšky. Cesta byla dlouhá a vítr nemilosrdný. Někteří z nás vyjeli výtahem na vysílač vysoký 73 metrů. Výhled z rozhledny byl dechberoucí. Při zpáteční cestě jsme narazili na tajuplnou studánku. Spěchajíce jsme dorazilii k autobusu a vydali se zpět k domovu. Cesta autobusem nám rychle uběhla a za pár chvil jsme již stáli u zadního vchodu školy. Výlet jsme si všichni užili a určitě na něj budeme ještě dlouho vzpomínat.

Věra Jungwirthová, Zuzana Kadulová, Magdaléna Krčmářová, 7.A

FOTO... Mgr. Renata Haplová