Žáci se rozdělili do dvou skupin a společně začali v Auschwitz I (Osvětim I) a po této prohlídce se přemístili do druhé zachované části tábora - Auschwitz II - Birkenau (Osvětim II - Březinka). Koncentrační tábory vznikaly hlavně ve druhé světové válce. Postavili je nacisté, aby se zbavili jediné "rasy" ŽIDŮ.
Při vstupu do areálu nebylo nikomu do smíchu. Každý si v tu chvíli uvědomil, že tudy procházeli lidi, kteří šli buď hned na smrt, nebo měli šanci přežít. Ta šance byla ovšem velmi malá. Ti, co jí dostali, procházeli velmi známou bránou s názvem " ARBEIT MACHT FREI," což v překladu znamená práce osvobuje. Podmínky zde nebyly ani zdaleka dostačující. Dostávali malé příděly jídla a spávali namačkáni v obydlích na palandách (zde se jich muselo tísnit asi 6). Samozřejmě zde k tomu těžce pracovali a to velmi dlouho někdy i přes 12 hodin. Proto často tito lidé vážili okolo 25-35 kg a to byli dospělí! Nejodpudivější pokusy byly dělány na dětech doktorem Josefem Mengelem, také přezdíváném jako anděl smrti. Chodíval mezi vězni hezký oblečený, chválil je, ale nikdo nevěděl, co provádí. Například pitval živého člověka bez mocí anestetik nebo různých léků proti bolesti. Prošli jsme budovami, které se nazývají Bloky. Nyní jsou v těchto budovách vystaveny předměty, různé fotografie a mnoho dalšího. Protože jsme chodili stejnými cesty jako vězni, kteří se zde snažili přežít, můžeme dodnes vidět prohlubně ve schodech. Nejhorší z těchto budov mi přišel Blok 11, který prakticky znamenal smrt. Na první pohled jsme si všimli, že okna mají mříže. Každého napadne proč - aby nikdo odsud nemohl utéct. Ve vnitřním prostoru byl soud, ve kterém nejčastěji padlo ,, odsouzen k smrti". Ve sklepení tohoto Bloku jsou malé věznice. Dochovaly se i kobky. Kobky byly postaveny z cihel o velmi malých rozměrech. Pro jednoho člověka by to bylo asi ještě v pořádku jenomže tam museli stát 3-4 vězni celou noc. Na pozemku u tohoto bloku se u zdi zabíjeli lidé. Nyní je u této zdi pomník. U zdích vedlejšího bloku stály kůly, které sloužili k vykloubení paží. Tento blok měl zablokovaná okna dřevem, aby nikdo nic neviděl. Největší zážitek je nejspíš pro všechny dochovaná plynová komora s krematoriem. Tahle komora byla hlavním prostředkem zabíjení lidí. Končili zde hlavně malé děti zhruba do 12 let, matky s dětmi a staří lidé, kteří nebyli schopni práce. Lidé byli nahnáni do těchto prostorů pod dojmem, že se jdou osprchovat. Museli se vyslékat před vstupem do hlavní místnosti nebo už rovnou venku. K usmrcování byl použit jed, který složil k deratizaci - Cyklon B. Ten se vhazoval otvory na stropu komory. Mrtvým tělům se například trhaly zlaté zuby. Poté putovala do pecí, které se nacházely v následující místnosti. Plynovou komorou končila prohlídka Auschwitz I a my jsme přejeli autobusem do druhé dochované časti.
Když jsme vešli do druhého areálu, v podstatě jsem vykulila oči! Březinka byla OBROVSKÁ. I přesto, že se ji snažili před osvobozením nacisté zničit (což se jim nepovedlo až na plynové komory), zde byly pozůstatky. Vidíte zde jenom komíny čouhající v dáli. Domy ve kterých bydleli vězni, vypadaly 
jako prasečárny nebo výkrmny. Do této části se příjíždělo vlakem. Ve vagónech se všichni mačkali, a tak i na malé množství vzduchu zde ještě před příjezdem umírali lidé. Dokud nám paní průvodkyně neřekla, že tady se vyvražďovalo a zabíjelo, myslela jsem si, že všechna zvěrstva se konala v první části. Právě v Březince nejvíce lidí umíralo a jeden z důvodů byl i ten, že zde dostávali méně jídla. V zimě byly kruté mrazy a oni museli pracovat ve vodě a bahně.. Samozřejmě lidé umírali. Naopak v létě trpěli vysokými teplotami. Každý z nás dělá svou potřebu a když neměli síly, tak se například pomočili. Horkem se vypařovala moč, která nevoněla vůbec hezky. Jak to asi muselo zapáchat? To si nikdo nedokáže představit. Největší nápor byl na vězně psychický. Vidět ty hnusné věci a činy to na člověku něco zanechá. Nacházeli se zde velmi známé společné záchody, ale také jediná budova pro děti. Tato budova byla obmotaná ostnatým drátem, aby se matky nemohly dostat k dětem. Našli se zde i takoví, kteří dokázali utéct. Útěk byl velmi riskantní a téměř s nulovou šancí, protože všude stojí vysoké hlídací věže a všechno je kolem dokola ohraničené drátem. 
Exkurze byla poučná a ukazuje nám, čeho všeho je člověk schopen. Jednak jde o přežívání, jedna k o hnusné chování k druhým.

Michaela Šimková, žákyně IX.B